Výcvikový obojek - náš příběh

Ještě před rokem 2011 bych stál na straně odpůrců používání výcvikových obojků, také jsem byl „ochránce zvířat“ a svému psu bych něco takového nikdy nedal. Všichni kolem nás měli tento názor také – proboha, jak někdo může týrat psa elektrikou…

Období stopovaček

Náš předchozí pes byl německý ovčák, krásný pracovní pes, který se k nám dostal ve 14měsících, když ho majitel vyřazoval ze sportovní kynologie. Měl za sebou první zkoušky (ZZO), ale nechtěl moc kousat a tak pro sportovce ztratil cenu.
Byl to skvělý a poslušný pes, pokud byl na cvičáku nebo na vodítku. Problém ale nastal, když byl s námi na vycházce na volno. Jakmile zjistil, že je mimo náš dosah a objevil se zajíc, srna nebo kočka, jeho poslušnost byla pryč.
Trénovali jsme přivolání či zastavení, upevňovali reflex. Na cvičáku vše ok. Postupně jsme zkoušeli venku na stopovačkách. Byl to chytrý pes. Pokud věděl, že druhý konec stopovačky je v našem dosahu, poslechl. Mimo dosah ne. Lovecký pud byl silnější.

I stopovačka může být nebezpečná

Stopovačky jsme postupně prodlužovali až na 25metrů, ale zkuste si na krk dát obojek a na něj stopovačku a v mokré trávě nebo sněhu ji tahat za sebou….
Mimochodem, pokud jste někdy viděli psa v plné rychlosti, když se mu v lese zasekne stopovačka třeba pod kořen a strhne ho zpět, pak začnete přemýšlet nad tím, co by následovalo, pokud by se mu to stalo například při skoku přes kmen s ulámanými ostrými pahýly větví nebo nad potokem či na kraji strže.
Jediný výsledek, který jsme dali (i s odborníky) dohromady byl ten, že pes mimo uzavřený prostor musel být stále na vodítku. Jinak hrozilo pronásledování zvěře.
Ale trvalé vodění psa na vodítku hraničí s týráním a k dobrému vztahu mezi člověkem a psem nepřispívá. Pes má jiný rytmus chůze než člověk. Vodítko psa omezuje v jeho přirozeném chování, díky kterému získává z okolí spoustu nových vjemů a informací, které prospívají jeho přirozenému vývoji.

Změna pohledu na věc

Když náš ovčák v 10letech náhle odešel do věčných lovišť, rozhodli jsme se ho nahradit čsv.
Ferral zvaný Ferry je od začátku vychovávaný tak, aby byl schopen chodit s námi na volno. Aby byl v naší nepřítomnosti na volno na zahradě a ne zavřený v kotci. Pravidelně navštěvujeme cvičák a má za sebou psí školky.
Pokud máte štěně, drží se Vás a nemá odvahu Vás ztratit z očí. Pak ale začne postupně objevovat svět a zvětšovat vzdálenost mezi vámi. A tak jsme opět přistoupili k „osvědčené“ radě používat pro upevnění a nácvik přivolání stopovačku.
A opět až na 20 metrů. Ferry byl učenlivý. A čsv je ale úžasně pohyblivé a rychlé zvíře. A také inteligentní. Stopovačka je super, když ji máte v ruce.
Jednou jsme zastavili autem na venčení a sotva náš mladík vyskočil z auta, tak z příkopu metr před námi vyrazil zajíc. V tu chvíli se za ním pustil a neposlechl. Kořist byla blízko, doslova na dosah. U mezinárodní silnice.. Zajíc naštěstí nešněroval silnici, ale i tak, když zmizeli z dohledu, byla v nás malá duše. Hrozilo několik nebezpečí – sražení autem, myslivec, zaběhnutí. Vteřiny se staly hodinami. Marné volání.. Po návratu následovala pochvala za příchod a doma pak v klidu hledání informací o výcvikových obojcích.
Obojek se jevil jako přijatelnější řešení než přijít o psa.

Ale s obojkem jsme zjistili, že nevíme, jak ho správně používat, abychom se svým psem měli stále skvělý vztah. Je to člen rodiny.
A poprvé jsme narazili na hysterii kolem jejich používání. Na to, jak Vás zmínka o jeho používání dokáže bez jakéhokoliv důkazu zařadit mezi bezohledné tyrany, co nezvládají svého psa ..

 

A tak jsem se rozhodl napsat něco ze svých postupů .. Výcvikový obojek - praxe

Československý vlčák

highslide