První dny ...

Tak za sebou máme několik prvních společných dnů a nocí. První dojmy? Především se učíme společně sladit režim života. Ferral nějak nemusí spát ... První noc probíhala asi takto. Venku začalo mrznout. V našem novém domě jsme ještě nebydleli. Ale připravil jsem nám do prázdné místnosti spaní. Jemu pelíšek a mně pelech. Na zemi. V domě bylo příjemných 20 stupňů. Žena odjela domů chystat stěhování a já s Ferrym zůstal sám. Zařádili jsme si venku, dostal svou porci žrádla a já si myslel, že už je čas jít spát. Byl jsem připraven, že v noci půjdeme venčit. Ale Ferda se zvedl už po patnácti minutách a kňučel u dveří. Asi se mu po večeři chce, to je hodný a vychovaný kluk, říkal jsem si. Pustil jsem ho ven. Vyběhl, našel si místo na trávníku, udělal klubíčko a jako že jde spát. Zkusil jsem ho vzít domů. Ne, musí ven. Tak zvedám telefon a volám chovateli. Má mrznout a on nechce spát doma?? Jeho děda prý tak spával na betonu i v největších mrazech! Nic se mu nestane.. No to na mne nebylo. Dovedl jsem ho do kotce a ukázal mu boudu. Nezaujala ho a rychle pelášil zase na trávník. Jenomže já tam s ním spát nebudu, nemám ani spacák! Tak co teď? Vzal jsem ho do kotce a zavřel se tam s ním. A začal mu zpívat, protože fascinovaně zíral a byl v klidu. Asi nikdy nic takového neslyšel... Repertoár Nohavica, Dobeš a Kryl. Zdá se, že to zabralo. Ležel před boudou na dřevěné podlážce a pomalu usínal. Asi po půlhodině spal. Pomalu jsem vstal a potichu zavřel kotec a šel spát. Nechal jsem si pootevřené dveře, abych slyšel, kdyby se něco dělo. Přeci jen je první noc od svých tak ať moc netrpí.. Spal přesně 20 minut. Když zjistil, že je zavřený v kotci, začal vyvádět, že by i pavián bledl před jeho výkonem. A já si říkal, nesmíš ustoupit, ať si zvyká na režim a kotec, Vždyť se nic neděje. Vydržel jsem dlouhých 5 minut. Pak už jsem měl pocit, že se něco děje a že na nás sousedi, co mají dům 50 metrů od nás zavolají městskou. Za týrání. Vyzbrojený poučkami jsem vyčkal na mezeru ve vřískání a vstoupil jsem do kotce. Nastal klid, pak velké vítání a radostné běhání po kotci. Má idea, že mu zase zazpívám a třeba usne na delší dobu byla pryč. Prodali nám noční zvíře! To nikdo neřekl, že oni v noci nespí.. Musel jsem s ním asi hodinu a půl chodit po zahradě, všechno ho zajímalo, bylo to jiné, než za světla. Pak uznal, že by mohl zase odpočívat a začal se točit do klubíčka uprostřed trávníku. To teda ne, hezky jdeme do kotce. Vzal jsem ho a uložil ho před boudu. seděl a zíral na mne. Asi masochista, co si chce zopakovat mé kulturní vystoupení. Zpíval jsem, pak už jen mručel, nakonec pískal a on pomalu zavíral oči. Konečně! Potichu zavřít kotec a rychle spát.. 20 minut a byl zase vzhůru. On má snad v hlavě budík! Tak znova. Po třetí rundě jsem to vzdal a nechal ho spát na trávě. Spal do rána a ráno čekal u dveří za sklem, až otevřu oči... Je to svobodomyslný tvor, co je nerad zavřený. A je jedno, jestli doma nebo venku v kotci.. Bude to práce, ho zvyknout na režim.

Druhý den jsme měli návštěvu. Sousedku Věru s malým Lukáškem. A Lukášek měl balónky. Parádní hra. A taky měl šňůrky na čepici, co se krásně houpaly a byla legrace je chytat.. Ferral si z návštěvy nic nedělal, přijal ji jako příjemné rozptýlení a fajn zábavu. Večer se opakoval rituál se zpěvem a nakonec spaní na trávníku. Další den konzultace se zkušenějšími s výsledkem: nesmíš ustoupit! Jinak ho ten kotec nenaučíš. Vydržel jsem necelé dvě hodiny. Ferral se dokázal po kari síti vyšplhat až pod střechu a tam řval ještě víc. Nechápu to, jak se tam dostal, ani jak se udržel. Podlehl jsem, bylo mi ho líto, byl opravdu vyčerpaný, asi jako já. On celkově, já psychicky. Sedl jsem si v té noční zimě na lavičku, vzal ho na klín, koukal na hvězdy a mručel si: Až mě zítra ráno v pět, ke zdi postaví ... . A on mě fascinovaně pozoroval a já věděl, že ho kotcem prostě týrat nebudu a zkusíme to postupně pomalu. Nebudeme to lámat. Budeme radši v pohodě. První kolo bylo 1 : 0 pro něj. Jsem měkkej .. Ale když je to takový zlatíčko chundelatý! No uznejte sami: