Gomo - dnes je to 5 let

Byl to náš velký přítel. Kamarád, který nas přivedl svým náhlým odchodem k československým vlčákům. K Ferralovi a ten k dalším. Ale hlavní zásluha patří Gomíčkovi. Byl to on, kdo mne donutil se zamyslet nad životem. Nad tím, jak funguje. Jak vždy, když vás srazí na kolena, a vy se nevzdáte, má pro vás odměnu. Mnohem vyšší, než o co jste přišli. Všimli jste si toho? Než něco od života dostanete, nejprve si vás jako vyzkouší, jestli jste toho hodni. Nic není jen tak. Aby jste dostali něco lepšího, než máte, musíte něco obětovat. Abyste vystoupali na vrchol, musíte nejdříve dolů do propasti. A čím je hlubší, tím lepší je pak odměna.

Když Gomík náhle odešel, řekli jsme si, že už žádného psa nechceme. Že tohle už nechceme znovu zažít. Nikdy. ... Vydrželo nám to jen 3 dny.. A našli Ferrala ... a objevili československé vlčáky. Velmi bolestná ztráta a na druhé misce nový rozměr života s vlčáky. Ztráta a dar. Kdyby tak šlo neztrácet a jen nacházet a dostávat dary... jenomže tak to nefunguje. Alespoň u mne. Říkám si, co to bude příště a bojím se na to myslet. Život střídá smrt a dar střídá ztrátu. Tohle jsi mě naučil Gomíku. Naučil jsi mě se vyrovnat se ztrátou v očekávání daru. Naučil jsi mě vstát a jít dál, když si myslím, že už to nejde. Protože za tím velkým kopcem je další život, další radosti .. a bez těch ztrát bychom si je asi ani neuvědomovali ...