Československý vlčák - historie

ČSV - Československý vlčák

(připraveno dle knihy: Československý vlčák, autoři: Ing. Karel Hartl – Jindřich Jedlička, nakladatelství LOBA 1996)
 

Vzorem pro československé vlčáky je a zůstane prapředek všech psů – vlk – v celé své kráse a síle, ale i přizpůsobivosti a proměnlivosti. Spolu s pevným zdravím, vitalitou, přírodními instinkty, nezávislostí, odolností a jemnou krásou dítěte přírody přináší světu i významné poselství: Nezakrývá svůj přírodní původ.
Kříženci s anatomickými znaky vlka si udržují i vlčí vytrvalost v pohybu a vysoký temperament. Mají výraznější orientační reakci, dokonalejší vidění v noci, lepší sluch, čich i zrak. Rovněž osrstění je u nich kvalitnější, s větší isolační schopností. Některé jejich specifické vlastnosti je nutno tolerovat při výcviku.

Něco z historie československých vlčáků

Pokus s křížením německých ovčáků s vlky byl připravován od roku 1955, první vrh kříženců se narodil v chovné stanici Pohraniční stráže v Libějovicích dne 26. května 1958. U kříženců byly podrobně sledovány anatomické i fyziologické rozdíly od obou rodičovských forem, byly zkoumány jejich předpoklady k výcviku, aktivita i vytrvalost. Vybraní kříženci byli znovu spojováni s nepříbuznými německými ovčáky.

Křížení přinášelo své výsledky, odborníci u Pohraniční stráže i v Československé akademii věd publikovali nové poznatky. Kdy však končí experiment s regenerací německého ovčáka vlkem a začíná šlechtění nového plemene?
V letech 1964–1965 jsou publikovány výsledky křížení a směry dalšího výzkumu, současně již existuje myšlenka na vznik nového plemene, navzdory téměř hysterické reakci některých chovatelů německého ovčáka.

První znění standardu bylo vypracováno ing. K. Hartlem v roce 1966. V té době byli na světě již čtyři filiální generace kříženců z první linie, založené vlčicí Britou a německým ovčákem Cézarem z Březového háje, a dvě filiální generace z druhé linie po stejné vlčici a německém ovčáku Kurtu z Václavky. Tehdejší Svazarm i Československý svaz chovatelů drobného zvířectva (CsSCHDZ) však žádost o registraci plemene a zápis těchto zvířat do plemenné knihy opakovaně odmítli s poukazem na malý počet jedinců.

V roce 1968 bylo v chovné stanici v Býchorech uskutečněno další křížení. Byl spojen vlk Argo s fenou německého ovčáka Astou z SNB. Ve stejné chovné stanici byla odchována i druhá filiální generace kříženců z této linie. Mezilinioví kříženci začali být označováni zkratkou CV = český vlčák. Avšak ani v roce 1970 nebyla povolena jejich registrace plemennou knihou, přestože v rukou civilních chovatelů bylo již 56 kříženců a u ozbrojených složek sloužilo více než sto jedinců. Další žádost byla zamítnuta v roce 1976.

V sedmdesátých letech pokračoval chov především na Slovensku v novém kynologickém zařízení blízko Malacek, které náleželo k Bratislavské brigádě Pohraniční stráže. Zde obohatil populaci třetí vlk – Šarik. V roce 1974 byl spojen s kříženkou třetí filiální generace Xelou z Pohraniční stráže a s fenou CV Urtou z Pohraniční stráže.

Na Slovensku působil jako důstojník mj. i pan František Rosík, který dlouhodobě spolupracoval s ing. Karlem Hartlem na realizaci programu křížení a náležel k iniciátorům a zastáncům šlechtění nového plemene. Pro pana Františka Rosíka se chov československých vlčáků stal celoživotním posláním, dnes je čestným předsedou Klubu chovatelov československého vlčiaka Slovenskej republiky.

Až po usilovném jednání v závěru roku 1981 povolil Český svaz chovatelů ustanovení Klubu chovatelů tohoto plemene a zápis odchovů do plemenné knihy. Bohužel, jedinci, kteří se dostali k civilním chovatelům z Libějovic, mezitím zestárli nebo se založení Klubu nedožili. Civilní chov byl obnoven právě díky potomkům psů přesunutých na Slovensko.

Cesta k mezinárodnímu uznání

Klub chovatelů československého vlčáka byl založen v Brně dne 20. 3. 1982. Klub měl sídlo v Praze a celostátní působnost, byl začleněn do Českého svazu chovatelů.
Ustanovující schůze mimo jiné schválila název plemene „ČESKOSLOVENSKÝ VLČÁK", pověřila výbor sestavením bonitační karty, stanovením kritérií pro chovnost, tvorbou dlouhodobé koncepce chovu a chovného programu. Předsedou byl zvolen mjr. František Rosík, hlavním poradcem chovu plk. ing. Karel Hartl. Následovalo ustanovení slovenské pobočky Klubu, která disponovala větší částí chovných zvířat pocházejících z vojenského chovu a měla přirozeně i více členů.

Udržet přirozenou strukturu populace plemene a zabránit erozi genofondu bylo pro české chovatele s malým počtem chovných zvířat obtížné. Napomohlo k tomu mimo jiné i nové křížení – spojení německého ovčáka Bojar von Schotterhof s vlčicí Lejdy (ze ZOO Ohrada, Hluboká nad Vltavou), které se uskutečnilo opět v chovné stanici Pohraniční stráže v Libějovicích v roce 1983. Vybraný pes z tohoto spojení, Kazan z Pohraniční stráže byl počínaje rokem 1985 několikrát použit v plemnitbě československých vlčáku. Na vzniku plemene se tedy v rozpětí 25 let podíleli čtyři vlci: Brita, Argo, Šarik a Lejdy.

Přestože v Čechách a na Moravě bylo v prvních letech po založení klubu zapisováno méně odchovů než na Slovensku, byla zde (za cenu pomalejšího snižování variability) udržena nižší míra příbuzenské plemenitby. A to je velmi významné pro uznání československého vlčáka Mezinárodní kynologickou federací (FCI).
Podklady k žádosti o uznání plemene byly připravovány ve spolupráci s Ústrřdní odbornou komisí chovatelů psů CSCH, ve které naše plemeno vytrvale podporoval zejména pan ing. Jan Findejs. Standardní komise FCI doporučila standard československého vlčáka ke schválení v roce 1988. Po zapracování připomínek a nutných změn do standardu zbyla „maličkost" – hlasování členských zemí v Generálním shromáždění FCI. Náš dík za obhájení návrhu patří československému zástupci v FCI, RNDr. Petru Dvořákovi. Standard československého vlčáka byl schválen v Helsinkách dne 13. 6. 1989 a pod číslem 332 vydán sekretariátem FCI dne 28. 4. 1994.

Československý vlčák náleží do 1. skupiny plemen v klasifikaci FCI. Zemí původu je Československo.
Po deseti letech od uznání standardu bylo naše plemeno znovu předmětem jednání FCI – muselo se potvrdit, že plemeno je dále životaschopné a trvale splňuje všechna stanovená kritéria.

Odpovědnost za tuto obhajobu našeho plemene vzala na sebe Slovenská republika.
Po zániku Československa na základě dohody mezi Českomoravskou kynologickou unií a Slovenskou kynologickou jednotou ze dne 4. 7. 1993 přebírá patronát nad plemenem Slovenská republika.

A zde je adresa na oficiální stránky Klubu chovatelů československého vlčáka ČR - KCHČSV

Stránka o vlčácích na Wikipédii - Československý vlčák

 

Můj pohled na Československé vlčáky

Československý vlčák

highslide